obložím tě plyší a do úst vložím diadém
krev tvou slyším, budeš má – po dobrém či po zlém
myslíš, že mi unikneš?
jsem gepardem a ty laní
až k mé duši vzhlédneš
budeš z lásky mojí paní
slunce mi tryská z koulí
chci čerpat studnu času
a když hněv mne kůží krájí
nacházíme v sobě spásu.
ve tvé moci je vše co ve dýchá
potěšení marnost radost bolest
duše, která oživuje
srdce tepající
chvění zoufalství
a rozkoš očekávání tvé přítomnosti.
trosky mých nervových vláken
a taky laskavé přílivy blaha
a taky hedvábný lesk naplnění
rudý žár samoty.
skrz plyš tvojí kůže svítá
jsi vším co mou duší zmítá.