Vnimat kazdy zahyb kuze, perlicku potu, skrz vyraz tvare a pohled senorit do nitra lidi, videt podobnosti v lidských typech a citit posvatnou jednotu vsech bytosti. A zaroven bytneuroticky v kazdodennich ukonech, nesvedomity v osobnich vztazich, prikry ke svym bliznim, uspechany v prozivani zivota..
Cititse povzneseny nad ostatni a povolany a vnimat krasu sveta drobnohledem, ale take mucive pritakavat svemu zivocisnemu srdci a svijet se v pochybnostech o sve prospesnosti, uzitecnosti, o svem miste na Svete.
Proc tyto rozpory Pane? Aproc tolik miluji raus? A proc jsem tolikneuroticky? Proc nezabiju vsechny svoje blizni. A proc umrel vcera Milos?
Na jednu stranu mne zahrnujes svou laskou , kdyz mi ukazujes vsechnu krasu, kterou jsi stvotril a na druhou mne drzis pevnym stiskem mne samotneho, hrbolatou rukou plnou mozolu masturbujes mou mysl pochybnostmi a neustalymi zadostmi tela.
Dopřej mi byt primitivem, nech mne, nedochudce, hezky zabaleneho v perinach nevsimavosti, zasyp mne popelem.
Nech mne jit za hlasem sveho srdce, zbav mne strachu, marnivych tuzeb a krupobiti predstav o tom, co si o mne pomysli ostatni.
Pak v Tebe uverim a vlozim cely svuj zivot do tvych dlani. Odevzdam se.
A nebo to mam udelat ze vseho nejdrive? Odevzdat se? Ale coje to, odevzdani? Pritakavani situaci? Odprosteni se od emoci? Vira bez vyhrad?
Zadav mne svou laskou, abych uveril. Ponor me srdce do tvych brakickych vod, Milacku muj, roztav navyky me mysli hlucnou destrukci!
Budu se snazit byti dobrym clovekem, ale ne vuci ostatnim, ale jen a jen vuci Tobe.